Co dlužím synovi

Deník zachycující první rok Sama, syna Anne Lamottové, je otevřená a velmi zábavná kniha o tom, jaké to je být matkou. Lamottová je nadaná spisovatelka, lektorka, svobodná matka a vyléčená alkoholička s příjemně zvrhlým okruhem přátel a rodiny. V této čtivé knize se autorce daří vtahovat čtenáře do svého nezvyklého světa pomocí svérázného humoru. Z popisů se dozvídáme o jejích kamarádech, sousedech a několika podivínech, o úžasně tolerantní víře, kterou praktikuje a o kterou se může opřít, o zkušenostech z prodělaných závislostí a hlavně o Samovi, který se narodil v roce 1989. Jsou zde popsány reakce na změny, vyčerpání a lásku k dítěti, která ji dohání k šílenství. Píše o mateřských pocitech, dokonalém štěstí i všepohlcujícím vzteku a zmatku, které člověka během této radikální, nicméně radostné životní změny provázejí jako věrní psi. Lamottová se s námi pomocí láskyplného humoru dělí o všechny ty velké i malé události, které tvoří život ženy, od zjištění, že bude mít kluka (na což si postupně zvykne), až po zjištění, že Pam, její nejlepší kamrádka a největší fanoušek, umře na rakovinu (na což si nezvykne nikdy). Se smyslem pro absurdno nám předkládá postřehy ze života svého syna, názory na Boha, zotavení, psaní, republikány, muže a život vůbec.