Spolek osamělých srdcí

Chlípný stařec pošilhávající po mladém masíčku představuje vždy přitažlivý námět. V nové próze Ladislava Pecháčka má tento motiv podobu tvůrčích seancí ve vinohradském bytě uvadajícího šedesátníka pana Kocoura. Pravidelně ho navštěvuje sedmnáctiletá studentka obchodní akademie Jitřenka, aby diktátem přepisovala rodící se scénář filmu, s nímž se tento muž na stará kolena potýká. Díky výrazně filmovému náhledu na jejich počínání tak čtenář přihlíží jednak ročním peripetiím -veledíla-, o něž ve skutečnosti producenti nestojí, jednak tříbení vztahu obou hrdinů. Autor pentalogie o Básnících coby lékař ovládá kouzla -veselé vědy o smutných věcech-, v tomto případě samoty duše.