Záhada jeruzalémského pokladu

V roce 70 n. l. římský císař Vespasianus a jeho syn Titus vyplenili velkolepý chrám v Jeruzalémě a zmocnili se ohromného bohatství. Díky pohádkovému množství zlata, které se stalo jejich kořistí, mohli zkonsolidovat římské hospodářství rozvrácené rozhazovačností císaře Nerona a posléze vybudovat největší amfiteátr starověku, římské Koloseum. Nejcennější předměty, které symbolizovaly římské vítězství moc a porážku Židů, však uchovali. Byl to zlatý sedmiramenný svícen – menora –, stříbrné trubky a zlatý, bohatě zdobený obětní stůl, základní předměty židovské víry. Ty odvezli do Říma, kde byly předvedeny v triumfálním průvodu na počest potlačení židovského povstání a posléze zvěčněny na jednom z reliéfů Titova vítězného oblouku. Význačného britského archeologa dr. Seana Kingsleyho zaujalo, že někteří Židé dodnes věří, že tento chrámový poklad dosud někde existuje. Jedna z izraelských vlád dokonce poměrně nedávno požádala o jeho vrácení Vatikán, neboť je důvod domnívat se, že je poklad po staletí ukrytý ve vatikánských sklepeních. Dr. Kingsley se vydal do Středomoří po stopách jeruzalémského chrámového pokladu, který přežil čtyři různé civilizace a pět století, a pokusil se ověřit všechny domněnky o jeho osudu a zjistit, kde poklad skončil a zda je naděje, že se ještě objeví. Jeho pátrání nás zavede na všechna místa, kudy poklad během své bouřlivé historie putoval -- do Jeruzaléma, Říma, Kartága, Istanbulu i na Západní břeh Jordánu.