Učíme se hrou

Dítěti v předškolním věku ještě splývá fantazie s realitou. Chceme-li svým dětem lépe rozumět, musíme dokázat být sami také trochu dětmi. Znamená to zapomenout někdy na spěch, shon a povinnosti a připomenout si svět vlastních dětských her. Potom se nebudeme divit, že si dítě povídá se sluníčkem, že chce dosáhnout na měsíc, že si vydrží nekonečně dlouho hrát s hůlkou, poněvadž se mu proměňuje v koně, panenku, auto, Rumcajse, vesmírnou raketu, princeznu či létající koberec... Důležité je vědět, že pro hru není vždy nutné kupovat drahé hračky. Pro hru s dítětem můžeme využít tužku, kostku mýdla, knoflíky, ovoce, ptáky, stromy, obrázky a mnoho dalších předmětů v našem okolí. Tato knížka nemá být souborem úkolů, které má dítě řešit. Spíš by se měla stát pobídkou a sbírkou nápadů, které budou rodiče dále rozvíjet. Hra je činnost, v níž má být hlavním, aktivním činitelem dítě, které si bude rozvíjet svou vlastní iniciativu. Nejlépe se dítě učí, když objevuje samo. V hrách, kde vědomě rozvíjíme osobnost dítěte, vychází však iniciativa od rodičů, a proto by měli náměty obměňovat a dotvářet tak, aby navazovaly na zájmy a oblíbené činnosti právě jejich dítěte. Pro hru se mohou využívat všechny situace všedního i svátečního dne - maminčina kuchyň, tatínkův kutilský kout, vycházky a výlety, ale i chvíle, kdy obvykle ztrácíme čas, jako jsou různé pochůzky, jízda v tramvaji, čekání v obchodě, u lékaře atd. Hry pro děti zde uvedené se většinou hráli v pedagogicko-psychologické poradně s rodiči a jejich dětmi, které se připravovaly na školu.