O útěše proti smrti

Kniha se věnuje tištěným pohřebním kázáním a také příručkám dobrého umírání z 16. a první poloviny 17. století. Analyzuje je z hlediska toho, jak reprezentují vyznání zesnulých a jaký je jejich konfesně polemický a disciplinační potenciál. Srovnává argumentační strategie pohřebních kazatelů různých konfesí působících v Čechách (utrakvistická, luteránská, bratrská a katolická kázání) a na konkrétních příkladech ukazuje analogické postupy pohřebních kazatelů z prostředí říšských konfesně smíšených měst. Cílem knihy je osvětlit, jak se vytváří paměť na zesnulého prostřednictvím funerálního média, jak ji ovlivňuje konfesně vymezený diskurs dobrého umírání a jakou roli při konstruování památky na zesnulé hrají v období konfesionalizace věroučné distinktivní prvky.