Labyrint upgrade

U stolu seděly čtyři kuchařky. Před sebou měly talíře s polévkou a něco z nich vybíraly pinzetami. Nemluvily. Ruce se jim hbitě míhaly, občas některá nahlédla do jakéhosi papíru, který ležel vedle talířů. Zvědavost mě postrčila dovnitř jídelny. Pozdravil jsem. -Promiňte, nechci rušit, jdu jen náhodou kolem a zahlédl jsem vás. Můžete mi říct, co děláte s těmi pinzetami? Vy jíte polévku pinzetou?- -Slyšíte to, holky? Prý cože to děláme!- Paní se odmlčela. Bylo slyšet jen soustředěné cinkání pinzet o talíře. Nechápal jsem. Jedna z kuchařek – zřejmě paní šéfová – zvedla hlavu směrem ke mně, asi jednu vteřinu si mě prohlížela a pak řekla: -Ty nejsi zdejší?- -Nejsem.- -Tak to ti to klidně můžeme říct. My respektujeme individuální potřeby našich žáků. Nové nařízení paní ředitelky. To tady děláme!- Nastala zase odmlka, ale pak paní kuchařka pokračovala: -Dneska máme písmenkovou polévku. Jenže mladé dámy Pyšná, Sličná, Fešná a Rušná ze 2.C prý nejedí – počkejte,- paní sklonila hlavu k papíru vedle svého talíře a četla: -F, M, U, W, Y a Z. Tak to musíme přebrat.-