Literární dandysmus 19. století ve Francii

Co si představit pod pojmem literární dandysmus? Románové postavy s dandyovskými rysy známé z děl Stendhalových a Balzakových? Nebo typické formy a styly, jakými psali dandyové-spisovatelé Byron, Baudelaire, Musset, Sue, Huysmans či Wilde? A konečně neevokují spojení dandysmu a literatury první teoretické studie snažící se vystihnout povahu dandyů z pera Balzaka, Barbeye d'Aurevillyho a Baudelaira přinášející definice jejich -elegantního života- či odkrývající jejich duchovní rozměr? Na všechny tyto otázky odpovídá ve francouzštině napsaná a vydaná historicko-teoretická práce německé romanistky a historičky literatury K. Beckerové, která sleduje jak povahu původního, mondénního dandysmu, jenž se zrodil v sociálním prostoru anglické společenské smetánky, tak utváření raného francouzského dandysmu literárního i vývoj všech vnějších a vnitřních vazeb těchto dvou poloh. Obě větve dandysmu představuje autorka v mnoha ohledech nově, dokazuje například relativnost vázanosti dandysmu na neomezené finanční zdroje. Nejen objev zevnějšku rafinované jednoduchosti nastolený G. Brummellem, ale především literární dandysmus spojuje s omezenými životními podmínkami, ba nouzí. Dandy-literát se chápe možnosti promítnout svůj typický životní postoj a estetický ideál do literárního díla a tak si také zajistit živobytí. Ostatně jeho dílům vděčí proud dandysmu za své ukotvení, za možnost být permanentním zdrojem reflexe. Přestože dnes nejsou ojedinělé názory, které ukazují na možné reprezentanty -nového dandysmu- 20. i 21. století, autorka patří k těm, kdo se dívají na tuto možnost spíše s rezervou, ve své práci se soustřeďuje na fenomén dandysmu od jeho zrodu na sklonku 18. století až po jeho relativní zánik daný první světovou válkou.