Umění a ctnost

Ctnosti jako uměřenost, pokora, velkomyslnost, vytrvalost, moudrost a víra byly dávno vyhnány z umění i z úvah o umění do exilu nepaměti; nejdřív osvícenským racionalismem, pak romantismem s jeho honbou za silnými emocemi, a nakonec modernou s její mnohostrannou výstředností. Opakování, navyklý způsob a cvik jsou dnes v obecném povědomí nudné a esteticky neatraktivní. A přece největší evropské umění – Giotto, Dante nebo Shakespeare – bylo výrazem i obrazem mravních a náboženských ctností, těchto „druhých přirozeností“, nabytých, ne vrozených, nerozumových, ale ne nerozumných – oněch „středových dober“ lidské bytosti, jimž časy odzvonily, neboť se nedala převést na informaci ani na zboží, oněch dober, která dávají životu řád, umění krásu a člověku charakter. Do knihy autor vložil mnohaletou zkušenost s výkladem aristotelské mimetické teorie umění a literatury a s interpretací děl Danta Alighieriho, Williama Shakespeara, Sorena Kierkegaarda, K. G. Chestertona, Samuela Becketta, Jana Zahradníčka a mnohých jiných, jimž zasvětil své přednášení na Masarykově univerzitě a na Janáčkově akademii múzických umění, v Brně i jinde.