Dřeviny České republiky

Cílem publikace je seznámit širokou veřejnost s domácími druhy dřevin a umožnit velkému okruhu zájemců nejen determinovat podle významných znaků určitý taxon, ale poznat i další souvislosti spojené srůstem dané dřeviny v České republice. V knize je podrobně popsáno 213 autochtonních druhů, poddruhů a ustálených kříženců dřevin, z toho 52 stromovitého vzrůstu, 26 druhů, které jsou keřovité, ale mohou dosáhnout i stromovitého habitu, 85 keřů, 26 polokeřů, 19 keříčků a 5 dřevitých lián. Publikace vznikla na Ústavu lesnické botaniky, dendrologie ageobiocenologie Lesnické adřevařské fakulty Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity v Brně. Toto pracoviště již od svého založení Prof. Augustem Bayerem v roce 1922, tehdy Dendrologický ústav na Vysoké škole zemědělské v Brně, věnuje nemalou část své vědecko-výzkumné kapacity poznání taxonomie, morfologie, chorologie a ekologie autochtonních druhů dřevin. Publikace shrnuje poznatky získané v průběhu mnoha let shromažďování a studia materiálu. Doufáme proto, že bude vhodnou pomůckou nejen pro zájemce o přírodu, ale zejména pro mládež na všech typech škol, od základních až po vysoké, pro střediska ekologické výchovy, pro lesníky, krajinné managery a projektanty, zahradní architekty, pěstitele sadebního materiálu, pracovníky státní správy v oboru životního prostředí a ochrany přírody a krajiny. Jednotlivé druhy dřevin jsou v knize řazeny abecedně, a to podle českých názvů. Pro přehlednost je uvedeno také zařazení druhů do čeledí. Systematika dřevin vychází z publikace Klíč ke květeně České republiky (KUBÁT et al., 2002), přičemž rozdílný přístup k systematice ve vícesvazkovém kompendiu Květena České republiky (SLAVÍK, HEJNÝ, 1989–1992, SLAVÍK,1995-2000, SLAVÍK, ŠTĚPÁNKOVÁ, 2004) je zohledněn uvedením synonym latinských názvů. Vždy je uvedeno platné vědecké jméno – latinský název včetně autora (popřípadě kombinátora), český název a uněkterých taxonů i nejčastější synonyma. Zařazení druhů do čeledí vychází rovněž z Klíče ke květeně České republiky, zejména u čeledi Rosaceae je však uvedeno i zařazení podle Květeny (v závorce). Informace okaždém druhu se skládají z několika částí. Vedle latinského a českého jména je v rámečku uvedena kategorie ohrožení druhu (MADĚRA a kol. 2007, vysvětlivky dále). První textovou částí je popis morfologických znaků charakterizujících druh a odlišujících jej od jiného taxonu. Tyto údaje jsou nutné pro determinaci určované dřeviny a její zařazení do systému. Případně je také možné porovnat zkoumaný objekt s obrázky a s popisem dalších znaků v textu. V práci je publikováno více než 600 originálních snímků dřevin, zejména detailů, ale i celkových pohledů, které velmi názorně doplňují textovou část. Pokud jsou na 1 straně textu popsány 2 taxony, pak u obrázků na straně druhé jsou označeny písmeny A a B, názvy zobrazených dřevin jsou v textu vždy psány zvýrazněným písmem. Původní druhy i různé kultivary dřevin mají velice rozdílné ekologické požadavky. Např. některé dobře rostou jen v teplých nížinách, jiné v horských oblastech, některé snáší dlouhodobé záplavy, jiné jsou schopny růst i na vysýchavých lokalitách. Pokud je chceme pěstovat, je nutné bezpečně znát nejen druh, ale i jeho nároky na stanoviště. Takovéto poznatky získá uživatel v části ekologie a rozšíření. Tato problematika je hned v nadpisu doplněna geobiocenologickou formulí (vysvětlivky dále), která charakterizuje ekologické podmínky stanoviště, v jehož rámci má daný druh na území ČR těžiště přirozeného výskytu (AMBROS, ŠTYKAR,1999). Jinak uvedeno – udává základní ekologickou charakteristiku druhu z pohledu školy Prof. Zlatníka (ZLATNÍK, 1978) a jeho pokračovatelů (BUČEK, LACINA,2000) pomocí kombinace nadstavbových jednotek geobiocenologického klasifikačního systému: první číslo znamená vegetační stupeň, velké písmeno trofickou řadu a další číslo hydrickou řadu. Vegetační stupně vyjadřují souvislost sledu rozdílů přírodní vegetace s měnícím se výškovým a expozičním klimatem. Trofické řady vyjadřují podmínky dané obsahem živin v půdě a půdní reakcí. Hydrické řady vystihují rozdíly ve vlhkostním režimu půd. V rámci rozšíření daného druhu na našem území jsou u některých vzácnějších taxonů přímo uvedeny lokality, kde byl v posledním období druh pozorován. Další neméně důležitý údaj je celkové přirozené rozšíření druhu, tzv. areál, zobrazený na přehledné mapce v malém obrázku v textové části publikace. Zajímavé doplňující informace lze získat v části význam, kde jsou uvedeny možnosti využití dřeviny člověkem, různé speciální vlastnosti, zákonná ochrana druhů či jiné poznámky. Pro orientaci jsou v publikaci uvedena nejdůležitější synonyma latinských, příp. českých jmen taxonů. K urychlenému vyhledání vybraného taxonu slouží rejstřík českých názvů druhů a latinských synonym.